Příběh

Kapitola první
Firmu na šití dámských oděvů založila již v 90.letech moje maminka. Krásně oblékala ženy, které v tu dobu měly, i třeba díky „nekonfekční“ postavě, velmi omezený výběr. Bohužel po pár letech musela ze zdravotních důvodů skončit. Rok se s rokem sešel a já jsem se rozhodla navázat na rodinnou tradici a vdechnout Marline nový život.

Kapitola druhá
Jmenuji se Jarmila, jsem šťastná manželka, maminka a dcera. K šití mě přivedla touha změnit šatník, ale v obchodech jsem si prostě nemohla vybrat (neseděl střih, materiál, neslušely mi aktuální trendy hity, stejné kousky jsem potkávala na každém rohu…) a k šití pro ostatní hlavně vnitřní potřeba dělat něco, co má smysl. Mým cílem je šít pro vás stejně jako bych šila pro sebe nebo své holčičky. Snažím se, aby si z nabídky vybrala slečna či dáma z každé generace. Vždy si nechávám záležet na výběru materiálů, často používám biobavlnu, především pro děti nebo jen jako podšívku pro dámské sukně. Občas neodolám evropským nebo americkým designovým látkám, ale snažím se podporovat české pletárny. U každého výrobku uvádím složení a další důležité informace. Snažím se vše detailně popsat, protože i mně v osobním životě zajímá, co jím, piju nebo si natírám na obličej. Doufám především, že vám ušiju radost.
Bude mi ctí, pokud mi umožníte v našem příběhu pokračovat a stanete se tak jeho součástí.

Kapitola třetí
… už díky vám. Marline najdete na Facebooku! Pod tlakem dotazů, kde je možné naše věci vidět, jsem založila stránku na Facebooku než budou hotové internetové stránky. Bohužel mám zatím pouze „pracovní“ fotky našich výrobků, tak buďte prosím ke kvalitě shovívaví.

Kapitola čtvrtá
S()novou grafikou se proměnily visačky, objevily vizitky a začalo se pracovat na webu. Vše pěkně postupně. Tak tedy vítejte!

Kapitola pátá
Stále se pracuje. Pracuje se na webu, pracuje se na eshopu, pracuje se v ateliéru. Pracuje celá rodina, teda jen grafik Marek Chaloupka do rodiny nepatří. Cítím, že tady je prostor, abych všem mohla poděkovat.
Děkuji manželovi za jeho podporu ve všem, za krásné stránky, za to, že mě postrkuje dopředu – abych už spustila ten eshop, i když jsem pořád čekala, až budou perfektní fotky, popisky, obrázky kategorií a měla spoustu dalších výmluv, abych vložila konečně už tu aktualitu a navíc mi určil i termín. Zkrátka Ti, Radime, děkuju za to, že víš, jak na mě.
Děkuji taťkovi za technickou podporu. Tenhle chlap prostě umí opravit a vyrobit všechno. Neuvěřitelné. Po večerech řeže návinky na látky a za to dostává ovocné příkrmy a Lipánky, co nesní děti.
Děkuji mamce především za pomoc s Kažamama (pracovní označení našich dětí), za stále aktuální střihy, za to, že se všeho chytne a že nezná slovo „nejde“. To mám po ní a jsem jí za to vděčná. I když občas překvapím sama sebe, do čeho jsem schopná se pustit. Umím třeba vyspárovat luxfery, a to se hodí ne? Čalouník tvrdí, že naše sedačka už nejde opravit. No to bych se na to teda podívala…
Myslím, že další takový všeuměl je náš grafik Marek Chaloupka, protože poslední dobou ho potkávám jen když je na cestě z nebo do hobby marketu. Máro, děkuji Ti za velmi vstřícný přístup k naší firmě a bleskovou rychlost při převodu mých výmyslů do grafické podoby. A hlavně Tobě a Zdeni za nejlepší logo s bavlníkem!
Takže označení Homemade má reálné základy, i když teda Marek u nás ani nebydlí.

Kapitola šestá
1.12.2015 otevíráme Ateliér Marline. Pro vás, pro váš zájem o naše výtvory, pro manželův klid a uklizený byt. A jak že to u nás funguje? Zavolejte mi nebo napište o schůzku a domluvíme si termín. Pokud bude zamčeno, zazvoňte prosím na zvonek. Můžete vybírat z hotových výrobků i zkoušet šaty dle libosti. Až najdeme střih, který vám padne, vybereme společně vhodnou látku, která by se vám líbila. Je jich tam spousty, ale pokud si přesto nevyberete, můžu dokoupit něco podle vašich představ. Většinou si domluvíme termín na zkoušku šatů, které případně doupravíme na postavě, nebo rovnou termín předání. Mým cílem je předat vám originální, dobře padnoucí oblečení z kvalitních látek za rozumné ceny. A mým přáním je, abyste ho rády nosily a cítily se v něm pohodlně a přitažlivě. A mým snem, abyste se rády a často vracely.

Kapitola sedmá
Po březnové přehlídce pro jaro a léto 2016, kdy jsme se musely operativně pro velký zájem přesunout z kavárny do sálu, se mi posedlost látkami vymkla z ruky a jedna místnost už nám byla malá. Náhoda zafungovala a v červenci jsme se mohly přestěhovat o pár vchodů vedle do mnohem větších prostor. Jak děti dovolily, dávali jsme nový ateliér dohromady a nyní můžu s hrdostí říct – až na pár věcí máme hotovo. Nejvíc mě při rekonstrukci pobavilo, že „můj“ truhlář Ondřej Samek z Doma je doma byl u mých začátků, kdy jsem stříhala své první sukně v kuchyni na stole, zatímco jejich parta nám dělala úžasný obývák. No, krapet jsem se rozjela a jedeme dál, tak si račte naskočit a přijďte se podívat.

Kapitola osmá 

V letech 2017, 2018 a 2019 vše šlo, jak má a nebylo tedy nutné se rozepisovat o běžných radostech a strastech podnikání. Přišel ale rok novej. Mladej. Ale to bude očividně sekáč, dámy. Ten se nezakecá 😊.  Je to ale tak naprosto výjimečná situace, že mě to přinutilo sepsat své prožitky pro sebe i budoucí generace, abychom případně nic nevytěsnili. Stává se mi často, že si řeknu „To si nebudu psát, to nezapomenu…“ Zapomenu vždy. Vy to víte a hlídáte si mě při objednávkách, abych si vše napsala, a já vám tímto děkuji.

První týden po vyhlášení nouzového stavu jsem jen šila roušky. Dodnes mi nejde do hlavy, že je neměli ani zdravotníci. Orouškovala jsem své okolí, školku, jednu ordinaci pediatra, pohřební ústav a pár jich poslala pro lékaře z letecké záchranné služby. Po týdnu „Rouškobraní“ došel materiál i síly a měla jsem potřebu být úplně celá s rodinou. Nejhorší je na této situaci to odloučení vnoučat a prarodičů. Je to opravdu těžké pro obě strany.

Jako obrovskou výhodu při omezení vycházení a výuky doma cítím, že mám bohaté zkušenosti z relativně nedávné mateřské dovolené. Pro normální lidi to musí být fakt za trest. Malá je v první třídě, takže je výuka spíš o tom, aby u toho vydržela sedět, když si s ní chce pořád ta mladší hrát. Jsem ráda, že holky už jsou větší, leccos chápou, neprudí.

Postupem času, je ale potřeba myslet i na práci. Chybí mi. Mám ji ráda. Visí mi tam objednávky k vyzvednutí a jen doufám, že skutečně vyzvednuté budou. Visí mi tam šaty na zkoušku a nevím, kdy si je bude možné vyzkoušet. Visí mi v hlavě spousta nápadů na šaty a nevím, kdy na to budu mít čas. A hlavně mi tam leží spousta nových látek. Píšu tyto řádky, když se začínají uvolňovat omezení, ale vše se mění téměř denně. Nevím, kdy uvidím první zákaznici. Situace je složitá pro všechny. Už nyní vím, že budu moct pracovat jen navečer. Děti nemůžu už brát do ateliéru a ani mi je mamka nemůže nepohlídat. Nezbývá než si vzpomenout na své začátky při mateřské a šít po večerech 😊 Moc se na vás těším a doufám, že si přijdete pro šaty i na dovolenou v Čechách…

Kapitola devátá

Přišel podzim a s ním další vlna a uzavření. Vážení, tak tentokrát padla trudomyslnost i na mě, nevyléčitelnou optimistku. Trvalo přes měsíc než jsem měla možnost a hlavně chuť jít do práce. Z plánu, že si našiju nové kousky na léto úplně sešlo.

Jako většina žen řeším špatnou náladu nakupováním, přemísťováním nábytku, zařizováním a vymýšlením více i méně ujetých změn. Srdečně vás tímto zvu do našeho vylepšeného ateliéru, až tedy nebude štěkat pes.

A konečně se pouštím do letní sezóny…